Není cukr jako cukr

Člověk cukr potřebuje, ale není cukr jako cukr. Většina lidí si pod tímto pojmem představí bílé krystalky lahodné chuti. To je ale jen jedna z variant ze skupiny cukrů neboli sacharidů. Sacharidy v různé podobě se však vyskytují v mnoha přirozených potravinách, tak jak nám je připravila matka Příroda. Tyto potraviny plně pokryjí naši potřebu cukru. Všechny sacharidy se v těle štěpí na glukózu, která je výživou a energií buněk. Organismus dokáže glukózu vyrobit, tak jak to dělal po většinu doby historie člověka, bez bílého rafinovaného cukru a ostatních koncentrovaných sladidel. Ty nejen že nikdo nepotřebuje, ale jejich nadměrné užívání dokonce tělu velmi škodí.

Co se v těle děje po požití cukru? Pokud nebereme v potaz účinky chemické rafinace, bílý cukr (rovněž tak ostatní koncentrovaná sladidla) má okamžitý dopad na hladinu cukru (přesněji glukózy) v krvi. Štěpí se rychle a mozek i tělo ho milují. Dodává rychlou, ale krátkodobou energii, tělo záhy vyžaduje další dávku. Proč tomu tak je? Tzv. „lehké“ či „rychlé“ průmyslově získané formy cukru jsou lidem nepřirozené a do konce 2. světové války byly těžko dostupné. Jsou to koncentrované chemické látky. Pokud tedy pozřeme potravinu s lehkým cukrem (tudíž s vysokým glykemickým indexem) nebo lehký cukr samotný (např. med), hladina krevního cukru (tzv. glykémie) nejprve prudce stoupne. Dostaneme se do stavu hyperglykémie, viz vrchol křivky na grafu. Na tento stav reaguje slinivka břišní, která musí vyplavit dostatečné množství inzulínu – hormonu, který dopravuje glukózu k buňkám a snižuje tak její obsah v krvi. Toto vyplavování má určitou setrvačnost, hladina cukru klesá a my se dostaneme do stavu hypoglykémie, tedy velmi nízké hladiny glukózy v krvi. Výsledkem je intenzívní pocit hladu, nepokoj až nervozita, též únava či stavy na omdlení. Pokud tento „hlad“, který není hladem v pravém slova smyslu, utišíme potravinou opět s vysokým glykemickým indexem, dostaneme se do začarovaného kruhu. Hladina našeho krevního cukru neustále prudce stoupá a opět prudce klesá (viz graf). Těmito výkyvy vyčerpáváme slinivku břišní, klesá naše výkonnost, jsme náladoví, unavení, nesoustředění a ospalí. Zaděláváme si zejména na tyto choroby: diabetes, obezita, kardiovaskulární choroby, hyperaktivita u dětí, Alzheimerova choroba, vysoký krevní tlak, zubní kaz, degenerace zraku, zhoršení zažívání, vnitřní plísně, alergie, osteoporóza, rakovina prsu a konečníku, celkové oslabení imunity, atd.

Co nás vede ke konzumaci nadměrného množství sladidel? Na veřejnost se dostávají zprávy a varování různých odborníků, že bílý cukr se chová jako droga. Vyšší hladina glukózy totiž aktivuje stejné oblasti mozku, jako např. po dávce heroinu: prudce se uvolní nervový přenašeč dopamin, který navozuje pocit spokojenosti a vyvolává touhu po další dávce, rovněž se uvolňuje hormon serotonin, přenašeč pro dobrou náladu. V dnešní době se přidávají různé druhy cukru a umělých sladidel do potravin, kam se dříve nedával. Důvod je čistě komerční, přislazené potraviny stále vyvolávají touhu po jejich další a další konzumaci, což zvyšuje jejich prodej. Značně jsme se odchýlili od potravy, která je určena našemu druhu. Pokud průmyslové potraviny máme denně na svém jídelníčku, zcela ztrácíme přehled o tom, kolik cukru a jak často ho vlastně konzumujeme. Nenechme se ošidit ani rozmanitými náhražkami. Na trhu je jich velké množství, od přírodních v BIO kvalitě po čistě syntetické. Slepá důvěřivost není na místě. Je důležité si uvědomit, že se stále jedná o koncentrovaná sladidla, lidskému tělu nepřirozená a jejich účinek na organizmus je podobný jako u bílého cukru. Nadbytek škodí vždy.

Nezřízená chuť na něco sladkého nebo neschopnost vydržet bez jídla déle než 2 hodiny může signalizovat jasný začátek rozvoje nemoci. V takovém případě je nejvyšší čas změnit přístup ke svému zdraví a udělat si pořádek ve svém jídelníčku. Naučme se pozorovat svoje tělo a nenahrazujme cukrem chybějící emoce, nezahánějme s nimi stres či nudu. Postupnou eliminací přídavných sladidel, zjistíme, že nám nechybí. Prvotní abstinenční příznaky dříve či později odezní. Pokud se rozhodneme snížit konzumaci cukru, pomohou nám tato zásady:

-        Do jídelníčku zařaďte co nejvíce kvalitních přirozených potravin, naopak postupně vyřazujte průmyslové potraviny (např. slazené nápoje, všechna hotová jídla a polotovary – paštiky, omáčky, kečupy, hořčice, uzeniny, džusy, krabičková pitíčka, dětské přesnídávky, průmyslové pečivo, dochucovadla, atd.)

-        Sacharidy dodávejte tělu v podobě zeleniny, luštěnin a obilovin (nejlépe nepečených, nesmažených). Do jídelníčku můžete zařadit např. jáhly, kroupy, pohanku, obilné vločky, rýži, celozrnné těstoviny, kváskový žitný chléb, apod. Tyto potraviny dodávají pomalý cukr, kterého je dostatek pro zlepšení nálady, aniž by způsoboval prudké kolísání hladiny glukózy v krvi.

-        Pokud se dostaví akutní chuť na sladké, mějte po ruce ovoce, čerstvé či sušené nebo džem z plně zralého ovoce bez přídavku sladidel. V ovoci je přítomna fruktóza, která se štěpí pomaleji, zvláště pokud ji brzdí vláknina, která je ve většině plodů. Samotné ovoce však nevyvolá rychlé zlepšení nálady, protože nezpůsobí produkci serotoninu. Pozor na med. Je to lehká forma cukru, se kterou si dokážou poradit včely, člověk již hůře. Zacházejte s medem jako se šafránem.

-        Neužívejte umělé náhražky cukru, např. Sacharin, Splenda (Sukralóza), Acesulfam, Aspartam, apod. Tato sladidla poškozují nervový systém a nervovou soustavu, především mozek. Není dostatečně prověřeno, jaký mají vliv na zdraví při dlouhodobém užívání, stejně jako levný Glukózo-fruktózový sirup, získávaný z kukuřice. Pečlivě čtěte složení výrobků a vyhněte se mu. Nenechte se zmást nápisem „bez přidaného cukru“.

-        Neopomínejte notoricky známou skutečnost, že přiměřený zdravý pohyb, dostatečný spánek a odstranění trvale stresujících faktorů nám pomůže zahnat přehnanou chuť na sladké.

Domnívám se, že změna stravování a životního stylu směrem ke zdraví by měla být zábavou a radostnou výzvou, nikoli něčím nepříjemným. Přeji vám hodně štěstí!

Použité zdroje:

. Strunecká, Anna, Patočka, Jiří: Doba jedová. 1 vydání, Praha:Triton 2011

. Slimáková, Margit: www.margit.cz